Lihovar Smíchov

autorský popis projektu

zdroj: https://www.blacknarch.cz/work#/zlichov-distillery/

Revitalizace bývalého Zlíchovského lihovaru a jeho přestavba na obytný soubor. Cílem projektu je mimo jiné doplnit a obohatit urbanistický kontext Smíchova o kompaktní blok budov, kterým vertikálně dominuje „obytný komín“. Návrh přímo souvisí s dědictvím průmyslové architektury, která je nedílnou pamětí místa. Projekt zahrnuje rekonstrukci historické budovy varny na kulturní centrum. Veřejný prostor navazuje na budoucí bulvár na Nádražní ulici a plánovaný Dvorecký most.

studentská recenze projektu

Jiří Kouba, 01/2024 U6 2024 –Tendence

Lihovar Smíchov – začátek koncem

Projekt Lihovar Smíchov je v současnosti jedním z nejznámějších příkladů přeměny pražských brownfieldů na moderní obytnou čtvrť. Návrh ateliéru Black´n ´Arch pod vedením Davida Černého usiluje o revitalizaci bývalého průmyslového areálu lihovaru a jeho zapojení do kontextu Smíchova. Přestože jde o projekt mediálně úspěšný a jeho byty jsou téměř všechny prodané, jeho přínos městu ve společenském a urbanistickém měřítku ale vyvolává smíšené dojmy.

Lihovar Smíchov se již ve své koncepci snaží navázat na industriální historii pozemku, což je krásně a jasně viditelné i na jeho realizaci, zejména v použití materiálů a zachování některých prvků bývalého lihovaru. Jeho urbanistické uspořádání však působí uzavřeně a odtrženě od okolní zástavby, přestože jeho objekty zapadají do pravidelné struktury blokové zástavby Smíchova. Působí dojmem jakési špičky konce Smíchova, jejíž odstup je vytvořen zhruba sedmi sty metry parkovišť aut, stanovišť náklaďáků a autoservisů, bez jakéhokoliv náznaku veřejného života.

Tuto na první pohled viditelnou izolaci zesiluje fakt, že je ohrazen dopravním konglomerátem železnice, tramvajové linky, autobusové linky, Strakonické výpadovky, benzínky a stavby budoucího mostu do Podolí. V tomto ohledu se dá přirovnat bydlení na Lihovaru Smíchov k obývání středu kruhového objezdu uprostřed pouště. Otázkou proto je, zda tento obytný soubor obohatí město jako nový živoucí prostor a bude jím i pro skutečně všechny obyvatele Smíchova, nebo zda se stane spíše exkluzivní enklávou pro obyvatele svých nadprůměrně naceněných bytů. To nám poví až čas.

Co je jisté je, že pokud budete potřebovat něco, co vám lokalita Lihovaru nenabízí, tak se pěšky nikam mimo jeho pěší zónu pohodlně neprojdete. Pěší propojení se zbytkem Smíchova je tvořeno chodníkem, realizovaným v minulém století, doprovázeným polorozpadlými výše zmíněnými areály parkovišť. Jedinou vaší záchranou jsou je výborné a dostupné napojení na veřejnou dopravu – tramvaje, autobusy a nové cyklostezky.

Projekt kombinuje rezidenční, komerční a kulturní funkce. Jejich prostorové uspořádání v konstrukčním rámci lze dle developera a autorů pohodlně adaptovat na měnící se potřeby společnosti. Nicméně míra flexibility prostor zůstává podle mého názoru nejasná. Zejména při pohledu na vnitroblok, kde se odehrává kombinace zahrady školky a ploch s posezením, která působí spíše jako tranzitní prostor, sestávající ze dvou cest tematicky doprovázených kolejemi se zelení a párem hezkých laviček. Kdo se zde bude zdržovat a proč? Mimo ojedinělé a plánované, k prostoru se vztahující kulturní akce, se zdá, že se jedná spíše o prostor bez jasné funkce a bez života.

Prezentace projektů jako energeticky efektivních a ekologicky šetrných dnes není ničím převratným a využití šetrných technologií, jako jsou fotovoltaika, tepelná čerpadla nebo rekuperační systémy často výrazně ovlivňují podobu střešní krajiny. V tomto případě je dobře vyřešen konflikt mezi technologickými prvky a využitím střech. Ekologické technologie byly začleněny tak, aby nepůsobily jako překážka na přístupných střechách, dokonce některé prvky, například výstupy šachet, byly navrženy tak, že vytvářejí menší útulná zákoutí, která technologie zakrývají.

Nerad bych, aby si někdo tento text vykládal jako prostou negativní kritiku. Je zřejmé, že je projekt jednoznačně přínosem pro přeměnu bývalého lihovaru a život v jeho okolí. Chtěl jsem především zdůraznit několik chybějících částí vzorce, na které je třeba upozornit. Především se jedná o fakt, že je nový obytný soubor oddělen od zbytku města rozlehlými parkovišti, které možná čeká nějaká podobná přeměna – a možná taky ne. Proto se zdá, jako bychom začali nelogicky stavět na Smíchově od jeho konce.

studentská recenze projektu

Michal Hruška, 01/2024 U6 2024 – Tendence

Vstupná brána na Smíchov, mimo Smíchova

Rezidenčný komplex Lihovar Smíchov predstavuje ambicióznu transformáciu bývalého priemyselného areálu v centre Prahy. Jeho cieľom je zásadne ovplyvniť charakter priľahlej lokality. Tento zámer je pozoruhodný svojou estetikou či modernou interpretáciou blokovej štruktúry, avšak vyvoláva množstvo otázok v širšom urbanistickom kontexte a udržateľnosti.

Areál Lihovaru sa nachádza na úzkom mieste v údolí rieky Vltavy s veľmi silným dopravným zaťažením. V bezprostrednom okolí nie sú žiadne významné mestské štruktúry, naopak, miestu dominujú líniové bariéry tvorené dopravou. Projekt Trigemy, od architektov zo štúdia Black n‘ Arch, je prvou lastovičkou v rozvoji dlhého pásu brownfieldu a podľa slov developera vytyčuje vstupnú bránu do mesta. Zástavba sa snaží nadviazať na blokovú štruktúru Smíchova, ale vzdialenosť k južnému koncu zatiaľ nezastavaného brownfieldu skôr vytvára dojem, že tu vznikol samostatný mikrosvet. V dlhodobom horizonte dôjde k transformácii celej plochy brownfieldu novou zástavbou, ktorá výrazne ovplyvní integráciu a úspech štruktúry Lihovaru. Nateraz izolované bloky bez výraznejšej súvislosti s priľahlým okolím spochybňujú potenciál stať sa prirodzenou súčasťou Smíchova.

Architektúra stavia na vizuálnej atraktivite a umeleckej invencii výtvarníka a architekta Davida Černého. Medzi súčasnými stavbami sa Lihovar vyznačuje vysokou mierou prepracovanosti. Na zrealizovanom severnom bloku sú chvályhodné početné dotiahnuté detaily a kreatívne narábanie s tehlovým obkladom. Identitu návrhu dáva motív fľaše, ktorý sa konzistentne prelína celým návrhom. Architekti sa nebáli ozdobných prvkov, čo na severnom nároží skvelo dokazuje konštrukcia balkónov do tvaru fľaše obrátenej hore dnom.

Hoci vizuál projektu stavia na tehle, ako odkaze na industriálnu históriu, pri komplexnom hodnotení z pohľadu udržateľnosti pôsobí povrchne. Projekt síce deklaruje snahu o využívanie recyklovaných materiálov, ich skutočné uplatnenie ale nestojí za zmienku. Chýba významný dôraz na obnoviteľné zdroje, cirkulárnu ekonomiku a zníženie uhlíkovej stopy. Digitálne technológie použité v tomto projekte pôsobia skôr ako módny doplnok než ako zmysluplný nástroj na zlepšenie kvality prostredia.

Prevládajúce exkluzívne rezidenčné a komerčné funkcie cielia na vyššiu strednú vrstvu a nedávajú žiadny priestor pre odlišné deje. Pozitívnym prístupom je možnosť si byty prenajať, rovnako ako kúpiť, čo je vo väčšine porovnateľných novostavieb nemožné. Byty sú však podľa typu vlastníctva separované do jednotlivých vchodov, čo uberá na sociálnej súdržnosti obyvateľov.

Verejné priestranstvá sú v projekte zahrnuté v kvalitnom prevedení, s napojením na aktívny parter a dôrazom na pešiu priestupnosť. Všetky tri vnútrobloky tvoria pobytové miesta. Spracované verejné priestranstvá nastavujú v lokalite vysoký štandard, ktorý naberie význam pri premene celého brownfieldu. Rozsah a kvalita zelene ale naopak, pôsobí skôr symbolicky než ako základný prvok urbanistického riešenia.

Lihovar Smíchov sa snaží nadviazať na industriálnu minulosť miesta a prináša výrazné architektonické prvky. Svoje okolie projekt významne obohacuje kultúrnou hodnotou, v podobe rekonštrukcie budovy varne na Musoleum Davida Černého. Ani po skompletizovaní všetkých troch etáp nebude Lihovar disponovať všetkou základnou občianskou vybavenosťou. Jeho izolácia od okolitej mestotvornej štruktúry obmedzuje schopnosť vytvoriť živé a inkluzívne prostredie.

Úspech projektu bude závisieť od budúcej integrácie do rozvoja brownfieldu Smíchov Juh, no už dnes mu chýba komplexnejší prístup k udržateľnosti a sociálnej inklúzii. Domnievam sa, že vzhľadom na jeho izolované umiestnenie a veľkosť by mal mať projekt väčšie ambície.

studentská recenze projektu

Lenka Ausficírová, 01/2024 U6 2024 – Tendence

Tady ne/začíná Smíchov

Lihovar Smíchov, jehož investorem je společnost Trigema a autorem návrhu studio Black n Arch, je vlajkový projekt rozvoje pražského Smíchova v jeho jižní části a v napojení na stávající strukturu. Projekt počítá s napojením na východní břeh Vltavy pomocí nově vznikajícího Dvoreckého mostu. Území leží vedle velmi vytížené Nádražní ulice tvořící páteř vedoucí k významné křižovatce Anděl a současně se nachází v blízkosti Smíchovského nádraží, které hrálo důležitou roli v rozvoji areálu bývalého lihovaru, při jeho napojení na infrastrukturu a strategické dopravní umístění pro export.

V současné době se brownfield lihovaru přetváří z funkce produkce na hlavní funkci bydlení. V Praze je po bydlení velká poptávka, a proto zejména v tomto smyslu má daná změna opodstatnění. V nově přetvářeném území lihovaru je snaha o probuzení městského prostředí tvorbou obytných bloků s vloženou občanskou vybaveností.

Tento projekt reaguje na potřebu přestavby industriálních komplexů, které již ztratily svůj význam. Tyto komplexy se často nacházely na okraji historických měst. Díky rozsáhlému rozvoji města jsou nyní tyto lokality již v blízkosti zavedené městské struktury a mají potenciál stát se její plnohodnotnou součástí a nabídnout možnost bydlení. Projekt je součástí většího plánu zastavění linie brownfieldu mezi železnicí a řekou.

Otázkou zůstává, zda je tato lokalita na projektem prezentované živé městské prostředí připravena ve smyslu toho, zda se navržené podniky uživí a přitáhnou i širší veřejnost, nebo budou sloužit pouze rezidentům lihovarského komplexu a vytvoří se tak uzavřená komunita. Aktuálně je projekt od fungujícího města stále oddělen brownfieldem, ten je ale v plánu zastavění. V rámci komplexu jsou navrženy zejména funkce, které jsou nezbytně potřeba pro nové obyvatele, jimž by nedostačovaly kapacity v okolí. Jedinou výjimkou je funkce galerie v bývalém hlavním objektu lihovaru, jelikož by mohla přivést do areálu také osoby, které v něm nebydlí.

Projekt je prezentován velmi exkluzivně. Cena bytů na prodej i pronájem je poměrně vysoká a dá se předpokládat, že zde bude bydlet spíše mnoho mladých jednotlivců či bezdětných párů. Naplnění tohoto předpokladu by mohlo způsobit nerůznorodý sociální mix, protože pokud oblast osídlí převážně mladí lidé, může to v budoucnu vést k hromadnému uvolňování bytů, jakmile jim byty přestanou vyhovovat.

Z hlediska udržitelnosti se návrh snaží o zakomponování modrozelené infrastruktury vsakovacími povrchy a výsadbou stromů podél ulice i ve vnitrobloku.

Industriální estetika se stává typickým znakem projektu. Návaznost na „genius loci-ducha místa“ je zde ale velmi malá, jde spíše o formální zkratku. Jako příklad bych uvedla koleje umístěné v rámci dlažby areálu. Pravděpodobně mají připomínat vlečku, která dříve do areálu ústila a byla funkční. Dnes se z kolejí stal čistě estetický prvek. Stejný případ je také nově vznikající komín, tvořící výškový bod projektu, dnes zastiňuje památkově chráněný komín, který byl dříve jasně identifikovatelnou dominantou areálu.

Projekt Lihovar má ambici vytvořit městské prostředí a bránu do Smíchova. Záleží však na mnoha faktorech, zda se to opravdu povede a místo se tedy stane integrovaným celkem napojeným na již fungující městskou zástavbu.

studentská recenze projektu

Barbora Zedníková, 01/2024 U6 2024 –Tendence

Jižní brána Prahy

Pod názvem Lihovar Smíchov se skrývá nově vznikající developerský projekt situovaný v Praze. Investorem stavby je akciová společnost Trigema a architektonický návrh pochází ze studia Black n´Arch, vedeného výtvarníkem a architektem Davidem Černým. Tento projekt slibuje nejen nové bydlení, ale také revitalizaci opomíjené lokality na jižním cípu Smíchova.

Projekt se zabývá řešením části rozsáhlého brownfieldu a tím přispívá k zapojení nových lokalit do obytné struktury města. Na jižním cípu Smíchova, v místě bývalého Zlíchovského pivovaru, vzniká bloková zástavba bytových domů. V současné době je dokončen první ze tří bloků. V roce 2026 bude dokončen celý záměr. Ideou projektu je vytvořit jižní vstupní bránu Prahy, novou čtvrť, která bude atraktivním místem pro život lidí a pro pořádání kulturních akcí. Nová zástavba má zároveň za cíl iniciovat stavební intervence v lokalitě a napojit se na Smíchov prostřednictvím další zástavby. V budoucnu by tak měla vzniknout část města se specifickou atmosférou.

Území, na kterém výstavba probíhá je sevřeno mezi liniové dopravní stavby a má komplikované propojení s okolím. Břehy Smíchovského přístavu na východě odřezávají lokalitu od městské struktury. Návrh by na tuto skutečnost měl reagovat vhodným doplněním základní občanské vybavenosti, tak aby zde byl reflektován koncept patnáctiminutového města a obyvatelé měli v pěší dostupnosti vše, co potřebují ke svému každodennímu provozu. To ale nemají. Podle mého názoru je nedostatečná základní občanská vybavenost hlavním problémem tohoto návrhu. Situace by se mohla změnit, až bude lokalita zastavěna dalšími bloky. Prostory k pronájmu v parterech domů, mají potenciál pro rozvoj služeb a maloobchodu. Součástí projektu je v tuto chvíli jen malá školka, ochod s potravinami, fitness a stravovací zařízení. Na druhou stranu díky tramvajové lince a nedaleké zastávce Lihovar je lokalita alespoň dobře napojena na městskou hromadou dopravu. Blízké Smíchovské nádraží poskytuje vlakové spojení. Dvorecký most, který bude dokončen v srpnu roku 2025 poskytne možnost rozvoje napojením na druhý břeh.

Bloky jsou navrženy jako průchozí a do vnitrobloků se obrací svými partery a balkony bytů ve vyšších patrech. Fasády domů jsou pojednány odlišně, vzniká tak prostředí, které není monotónní a obsahuje mnoho zajímavých detailů. Otázkou je, zda se tato estetická bohatost později neukáže jako nadbytečná a zda budou materiály a složité detaily dobře stárnout. Domy ohraničují příjemné prostory vnitrobloků, kde se člověk cítí bezpečně. Zeleň, která je součástí veřejného prostoru je rozmanitá. Jsou zde vysázeny různé druhy stromů, trvalek i travin a popínavých dřevin. Byty k prodeji jsou dostupné pouze pro bohatší sociální vrstvy. Domnívám se, že to může v budoucnu vytvářet společenství složené ze specifické ekonomicky silné skupiny bez širších společenských vazeb. Tento fakt může přispět k vytvoření homogenní komunity, která bude postrádat sociální pestrost.

Lihovar Smíchov je jedním z projektů, které pomáhají dotvářet městskou strukturu Prahy skrze zástavbu brownfieldů. Projekt nabízí moderní architektonické řešení a rozmanité veřejné prostory. Na druhé straně trpí omezenou občanskou vybaveností a vysoká cena bydlení ho předurčuje pro úzkou sociální skupinu. Bude zajímavé sledovat, zda se naplní ambice projektu propojit Smíchov s touto lokalitou a vytvořit nový dynamický prostor s jedinečnou atmosférou.

---

odkazy a zdroje

• zdroj informací:
  Prohlídka areálu, pod vedením architektů z Black´n´arch ze dne 14. srpna 2024
  
• zdroj informací:
  Web – https://imaterialy.cz/rubriky/aktuality/projekty/lihovar-smichov/
  
• zdroj informací:
  Trigema a.s.
  
• zdroj informací:
  Arch.Design s.r.o.
  
• zdroj informací:
  Web – https://uap.iprpraha.cz/#/
  
• zdroj informací:
  Web – https://www.dveprahy.cz/
  
• zdroj informací:
  ŠENBERGER, Tomáš. Smíchovský lihovar na Zlíchově. Věstník Klubu za starou Prahu
  
• zdroj informací:
  PETERKA, Miroslav. Konverze zlíchovského lihovaru. Praha, 2011. Diplomová práce. FA ČVUT, Vedoucí práce Ing. arch. Jan AULÍK
  
• zdroj informací:
  Národní památkový ústav