Central Park Praha

autorský popis projektu

zdroj: https://www.a69.cz/central-park-praha

Architektonický koncept bytového souboru se snaží spojit kvality místa se standardem současného bydlení. Inspirací byl ostrý hřeben Parukářky, který si v husté urbánní struktuře Žižkova udržel přírodní charakter. Kompozice navazuje na tento morfologický fenomén, převrací jeho ostré hrany do vymezení nového navazujícího parku umělým zeleným svahem.

Ten je ve skutečnosti terasovým domem s vegetačním pláštěm tvořícím rámec a horizont. Kompaktní zelený plášť je perforován rámy lodžií manipulujícími s měřítkem a četností spojováním více jednotek do větších celků. Terasový dům v sobě snoubí typologii bytového domu a autonomních řadových rodinných domů integrovaných do jediné hmoty.

Druhým, kontrastním prvkem kompozice jsou křehké věže, kterými je zelený svah osázen. Jejich pozice vůči svahu a střídání výšek prohlubují prostorový dojem z definovaného údolí.
Věže vycházejí z idey vertikální vesnice. Jednotlivá patra multiplikují stavební pozemek s různým počtem, velikostmi a uspořádáním bytů v jednotlivých podlažích. Bytům, bez ohledu na jejich velikost, je simulován dojem autonomie tím, že mají výhled do tří stran a každý byt je možné obejít po vnější terase. Terasa stíněná systémem vnějších žaluzií, tvoří další plán a filtr vůči vnějšímu světu.

Koncept je v mnoha ohledech hybridní. Stírají se v něm hranice mezi urbanizmem, architekturou a landscapingem. Je hybridem typologie bytového a rodinného domu. Hybridizace je odpovědí na řadu očekávání a požadavků, které se už ve své podstatě navzájem vylučují. Je odpovědí na jeden z nejcharakterističtějších paradoxů současnosti: masové poptávce po individualitě. Soubor je vytvořen v monolitickém skeletu s vyzdívkami a zahrnuje 540 bytových jednotek ve velikosti od 45 do 250 m2.

studentská recenze projektu

Lenka Kovářová, 11/2021, U6 2022 – Vztah mezi veřejným a soukromým

Ekonomická udržitelnost

Bytový komplex Central Park Praha byl realizován v letech 2006 – 2009 jako developerský projekt společností CP Praha s.r.o. Návrh stavby byl vybrán na základě mezinárodní architektonické soutěže, ve které zvítězil atelier A69 architekti.

Stavba je na první pohled tvořena několika samostatnými hmotami – přízemním objektem tvaru podkovy a deseti věžemi. Stavebně však tvoří jeden objekt o zastavěné ploše téměř 10 000 m2. Jelikož byl projekt od počátku koncipován na zisk z prodeje jednotlivých bytů, má nyní každá bytová jednotka svého vlastníka, což bude představovat problém pro dlouhodobou ekonomickou udržitelnost. Jedná se zejména o renovaci fasád, technologií a sdílených prostor. Společné finanční zdroje majitelů nejspíše nedosáhnou na možnost obnovy již zmíněných částí v celém objektu zároveň. Renovace tak bude probíhat postupně, s odstupy až několika let. To se může podepsat jak na rozdílnosti kvality v podobě použitých materiálů, tak na výrazu stavby. Komplex, který nyní působí sjednoceně, se pak rozdrobí na různorodé části.

Nezávisle na sobě mohou probíhat pouze renovace jednotlivých bytů. Z konstrukčního systému stavby je však patrné, že tato možnost nenabízí přílišnou variabilitu. Objekty nejsou navrženy v takovém modulovém systému, který by umožňoval zmenšování či zvětšování obytných jednotek. Atypické půdorysy se navíc hůře adaptují na nové využití. Předpokládaný pokračující trend poptávky po bydlení v Praze však určuje, že byty budou stále nejžádanější investicí.

Podfinancování se v budoucnu může projevit také na parku umístěném ve vnitrobloku. Obnova zeleně v rámci společenství vlastníků je často brána až jako druhotný náklad. Řešením by mohlo být převedení vlastnictví parku na město a jeho napojení na veřejný prostor skrz průchody v přízemním objektu, což by ale odporovalo současné představě o „gated community“. Navržené půdorysy bytů jsou orientovány na majetnější klientelu, která touží po bydlení v „bezpečném“ prostředí.

Výsledný projekt investora lze považovat za nepřehlédnutelné gesto, při jehož návrhu však nebyla důsledně domyšlena ekonomická udržitelnost stavby. Moderní stavba, která nyní představuje vlajkovou loď luxusního bydlení, se tak snadno může změnit v neutěšený bytový komplex.

studentská recenze projektu

Jan Krouský, 11/2021, U6 2022 – Vztah mezi veřejným a soukromým

Sociální udržitelnost obřího bytového komplexu

Bytový komplex Central Park byl postaven roku 2009 v Praze na Žižkově, za návrhem stojí architektonický ateliér A69 architekti. Projekt se od svého vzniku potýká s palbou kritiky od veřejnosti, které se nelíbí hlavně výška bytových věží a jejich materialita nezapadající do svého okolí. Kritizována je taktéž neprostupnost urbánního bloku, která je zapříčiněna jeho velikostí a soukromým parkem nacházejícím se v jeho středu. Komplex je nejen z těchto důvodů nazýván „luxusním ghettem“. Když byl s tímto názorem konfrontován Jaroslav Wertig, jeden z hlavních architektů ateliéru A69 architekti, odpověděl, že projekt by popsal spíše jako: „Provokace pro všechny, kteří vnucují všem rovnost. A co je na tom vlastně špatně, že někteří lidé mají jiné nároky na bydlení a na to, že chtějí mít rodinu v bezpečí, které si představují jinak než tak, že otevřou dveře od domu a tam mají veřejný prostor?“

Z této reakce je zřejmé, že i autoři si uvědomují jistou sociální segregaci obyvatel žijících v Rezidenci Central Park. Zaprvé jsou kvůli dispoziční a provozní sebestřednosti komplexu separováni od okolních činžovních domů a zadruhé jsou jistým způsobem od sebe separováni i uživatelé jednotlivých bytů. Sociálním pojítkem má být velkorysý soukromý park. Otázkou je, zdali je příjemné trávit čas v „soukromém“ parku, na který jako ze strážních věží shlíží obyvatelé z více než 500 bytů. O výhodě sociální kontroly dětí hrajících si v parku není sporu. Na webových stránkách autorů projektu se můžeme dočíst, že věže vychází z idey vertikální vesnice. Skutečně? Nejedná se pouze o estetizující balast, kterým se architekti snaží zmírnit kritiku veřejnosti? Společné znaky věže s vesnicí se hledají doopravdy těžko, přinejmenším úroveň sociální soudržnosti se pohybuje v úplně jiných mezích.

Z hlediska morfologického vymezení a vztahu k okolí se bytový komplex zařazuje mezi tzv. „gated communties“. Zajisté se jedná o sídelní komunitu, jejímž znakem je společné obývání sociálně izolovaného prostoru. Nicméně přítomnost dalších rysů komunity v Rezidenci Central Park je sporná – vědomá přináležitost ke skupině, sdílení identity, sdílení potřeb a hodnot. Můžeme tedy s jistotou říci, že projekt vytváří jakýsi sociografický mezičlánek mezi segregovanou komunitní společností a anonymním městským společenstvím, což je pro dnešní dobu atypické východisko, které budí mnoho otazníků.

studentská recenze projektu

Marek Polášek, 11/2021, U6 2022 – Vztah mezi veřejným a soukromým

Central park a městská tkáň

Bytový komplex Central park se nachází na pražském Žižkově. Včleňuje se do typologicky bohaté oblasti mezi tradiční blokovou zástavbou, transformačním územím bývalého nákladového nádraží Žižkov a pozdně modernistickými budovami, které lemují severní okraj Olšanských hřbitovů. Tvoří celý jeden urbánní blok, jehož rozloha činí 2,75 ha, čímž výrazně převyšuje všechny ostatní stavební bloky. Navíc není veřejně prostupný a je zastavěn pouze na okraji. Formálně je to areál uzavřený do sebe. Jedná se o velké tvůrčí gesto, které dává tomuto proměnlivému prostředí nový ráz.

Z hlediska urbánního měřítka blok zapadá dobře, stává se prodlouženou rukou přilehlého vrchu Parukářka a krajinně-rekreační oblasti, která pomyslně končí až parkem ve vnitrobloku. Stavba může působit megalomanským dojmem, nicméně to je spíše než výměrou způsobeno formou zastavění. Co se týče neprostupnosti bloku z veřejného prostoru, není to v tomto případě i přes velkou rozlohu problém. Komplex přiléhá ke zklidnělé ulici s malým provozem, a to jak z hlediska chodců a lidí na kole, tak z pohledu automobilové dopravy. Vyložené důvody k propojení se zde nenachází. Areál je možné obejít také na východní straně. Toto řešení je adekvátní.

Obecně můžeme říct, že tento soubor staveb reaguje na potřeby města. Poskytuje totiž téměř 550 bytů v širším centru Prahy, zastavuje velký nevyužitý pozemek a je výborně obsloužen městskou hromadnou dopravou. Do budoucna také vytváří výrazný moment pro další rozvoj prostoru bývalého nádraží. Hodnotu města nahlížíme také skrz veřejné prostory. Central park k tvorbě kvalitního uličního prostoru moc nepřispívá. Podnož táhnoucí se po téměř celém obvodu tvoří pevnou hradbu areálu, která skrz různé vstupy s ulicí komunikuje jen zřídka. Lepší situace vzniká v průčelí celého areálu, kde jsou domovní vchody kombinovány s parterem. To souvisí i s celkovou sociální kontrolou veřejných prostranství, která není vysoká. Ač je soubor velký, na zápraží to příliš nežije. Zařazení do struktury města je kvalitní, na úrovni lokality však projekt přichází s vlastními pravidly.

studentská recenze projektu

Barbora Tučanová, 11/2021, U6 2022 – Vztah mezi veřejným a soukromým

Špatný projekt nebo nepříznivé okolnosti?

Central Park Praha byl mezi parkem Parukářkou a Nákladovým nádražím Žižkov dokončen roku 2009 podle projektu ateliéru A69 architekti. Soubor budov sestávající z terasového domu ve tvaru písmene U, z nějž vystupuje deset dvanáctipodlažních věží a jež vymezuje neveřejný park jakožto vnitroblok komplexu, měl od počátku množství zastánců, avšak silná vlna kritiky projekt poslala do skupiny rozporuplných staveb České republiky.

Central Park pobuřuje především svými rozměry. Celý blok je výrazně větší než drobné žižkovské bloky severně od něj, svou velikostí výrazně předčí I velké bloky Vinohrad. Do dokončení Rezidence Garden Towers v roce 2016 navíc dvanáctipodlažní věže výrazně převyšovaly okolní zástavbu (s výjimkou věže Ústřední telekomunikační budovy). S problémem velikosti si ale autoři projektu poradili vcelku jednoduše a elegantně – do veřejného prostoru se na fasádě terasového domu mění materialita i barevnost. Krom toho pracují architekti poměrně zdařile s proměňujícím se charakterem uliční čáry pomocí aktivního parteru, vyvýšených předzahrádek či různých typů vstupů do objektu. Díky těmto prvkům je tak celý komplex pro člověka, který se pohybuje v okolních ulicích, lépe uchopitelný a čitelný, a není monotónní tak, jak tomu u mnoha velkých struktur bývá.

Hlavním problémem Central Parku je jeho západní hrana, kterou v současnosti vymezuje vysoký neprůhledně porostlý drátěnkový plot. V jihozápadním cípu je navíc plot uskočen o několik desítek metrů od silnice, což vytváří území nikoho a podle čehož péče o tuto plochu také vypadá. Proč by ale zkušení architekti vytvářeli takové prostory? Odpověď je jednoduchá – právě v tomto místě měla podle původního návrhu stát nová sokolovna s veřejně přístupnou střechou. Projekt měl ale v průběhu svého vzniku mnoho komplikací, a tak se investor rozhodl od tohoto záměru ustoupit. Sokolovna byla posléze postavena severozápadně od bloku, a to bez jakékoliv návaznosti na něj.

Otázkou tedy je, zda je celý projekt opravdu tak špatný, jak někteří jeho kritici tvrdí, nebo zda jen vznikal v nelehké době, která se na něm podepsala. Sama jsem přesvědčena, že kdyby sokolovna stála na původně zamýšleném místě a uzavírala tak park ve vnitrobloku, kritiky by výrazně ubylo a přínos celého projektu by byl v území zřejmý.

studentská recenze projektu

Veronika Žďárská, 11/2021, U6 2022 – Vztah mezi veřejným a soukromým

Znamená uzavřenost pocit opravdového bezpečí a soukromí?

Rezidenční bytový komplex Central Park od ateliéru A69 architekti byl na pražském Žižkově postaven v roce 2009. Obytný soubor se skládá z průběžné třípodlažní terasové podnože, 10 dvanáctipodlažních věží a soukromého parku.

Komplex má za cíl nabídnout bydlení vyššího standardu, jehož obyvatelé vyžadují vysokou míru soukromí, bezpečí a kontroly. Celý areál se svým prostorovým uspořádáním uzavírá do sebe a striktně se vymezuje vůči veřejnému prostoru, za což je výrazně kritizován. Svým rozměrem a délkou hrany podél veřejného prostoru je určitou bariérou. Avšak v porovnání s typickou blokovou zástavbou, ačkoli se do jisté míry jedná o rozdílné měřítko, tvoří stejný charakter rozhraní, tedy uzavřenou pevnou linii podél uliční čáry. Tento prostorově-funkční distanc má za cíl vytvořit onen areál, který zajišťuje obyvatelům bezpečné bydlení. A opravdu tak do jisté míry činí. Do objektů a parku mohou vstoupit pouze jejich obyvatelé. Otázkou je, zda-li v takovém rozsahu co do počtu bytových jednotek a obyvatel lze skutečně mluvit o pocitu soukromí a bezpečí. Ideálním stavem je obývání všech bytů jejich skutečnými majiteli, kteří se stávají dlouhodobými rezidenty, znají se mezi sebou a přejímají společně za daný prostor zodpovědnost. Skutečnost je však taková, že řadu bytů obývají nájemníci a to pouze na určitou dobu. Dochází tak k mísení obyvatel, kteří nejsou schopni navázat bližší společenské vztahy a budovat sobě známou komunitu lidí, vytvářející sociální kontrolu nad užíváním objektu. Možnosti sociální kontroly příliš nepřispívá ani vnitřní dispoziční uspořádání domů, respektive dlouhé anonymní chodby s řadou vstupů do bytů a vysoká vertikální schodišťová jádra.

Vlastní myšlenka celého projektu je správná. Touha po vlastním bydlení s benefity vysoké míry soukromí a bezpečí v uzavřené komunitě lidí je dnes velmi žádaná. V tomto měřítku je však dle mého názoru skutečně neudržitelná. Myslím si tedy, že v případě Central Parku do jisté míry zvítězila ekonomická stránka věci nad tou sociální, což samotní architekti bohužel ovlivní jen velmi omezeně.

odkazy a zdroje

• zdroj informací:https://www.a69.cz/central-park-praha 
• zdroj informací:https://www.ceskatelevize.cz/porady/10319060206-prostory/311294340030010/ 
• zdroj informací:https://www.archiweb.cz/n/home/luxusni-central-park-praha-na-zizkove-byl-dokoncen 
• zdroj informací:https://cs.wikipedia.org/wiki/Central_Park_Praha 
• zdroj informací:https://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/central-park-praha 
• zdroj obrazové přílohy 1:vlastní 
• zdroj obrazové přílohy 2:vlastní 
• zdroj obrazové přílohy 3:https://www.a69.cz/central-park-praha 
• zdroj obrazové přílohy 4:https://www.a69.cz/central-park-praha 
• zdroj obrazové přílohy 5:vlastní