All-of-a-piece urban design

Masaryčka spojuje

All-of-a-piece urban design
Masarykovo nádraží, Praha 1
Masaryčka spojuje Masaryčka spojuje Masaryčka spojuje Masaryčka spojuje Masaryčka spojuje Masaryčka spojuje Masaryčka spojuje
architekt: Zaha Hadid architects, Jakub Cigler architekti, TaK architects, Schindler Seko architects
investor: Penta Real Estate s. r. o., Správa železnic, České dráhy, a. s., Iniciativa GoFlorenc, Společnost SUDOP Praha a.s.
celková rozloha (m²): 43 500
rok zahájení: 2011
rok ukončení / plán: 2024
získaná certifikace: LEED Platinum

autorský popis projektu

zdroj: https://www.zaha-hadid.com/architecture/masaryk-train-station/

Construction of the Masaryčka building in Prague continues with the structure of the retail levels on the ground and first floors now completed. Works have begun to construct the higher floors of cantilevered offices with terraced roof gardens. Planned to open in 2023, the 28,000 sq.m Masaryčka building incorporates seven storeys within its eastern section and reaches nine storeys at its western end.

studentská recenze projektu

Bc. Jan Marek, 01/2022, U6 2021 – Vztah mezi veřejným a soukromým

Spojuje Masaryčka?
Před několika týdny (listopad 2021) bylo vydáno územní povolení na další fázi rozsáhlého projektu kolem Masarykova nádraží v Praze, kterou je zastřešení a přemostění nádraží samotného. O projektu se na veřejné scéně vášnivě diskutuje a polemizuje. Je mu vyčítána jeho velikost, komerčnost i jeho zásah do Pražského panoramatu. Pojďme se na něj tedy podívat.
Objekty při ulici Na Florenci ustupují od současné uliční čáry a tím rozšiřují její profil. Přestože je tak činěno pravděpodobně kvůli výšce objektů, rozšíření umožní naplnit ulici více ději a navázat tak na ruch ulice V Celnici. Budovy skrze aktivní parter silně spolupůsobí s navrženým prostranstvím na zastřešení kolejiště. To propojí trojúhelník nádraží, Hybernské ulice a východního ramene ulice Na Florenci. Jak bylo řečeno v úvodu, tato část projektu nedávno získala územní povolení. Přesto ještě není známa jeho finální podoba. Musím tedy do jisté míry spekulovat. Tento prvek je páteřní myšlenkou celého projektu, od kterého se odvíjí jak funkční, tak hmotové řešení přilehlých budov. Proto věřím, že se investoři zasadí o to, aby byl dotažen do úspěšného konce. Jeho nedokončení by projektu sebralo většinu přidané hodnoty do veřejného prostoru a degradovalo by ho na obyčejný komerční projekt.
Vztah veřejného a soukromého je v tomto případě komplikovaný, protože současné využití, tj. vlaková nástupiště se již dají považovat za veřejný prostor, byť ne zcela kvalitní. Zároveň není zcela jasné, zda zastřešení bude financovat Penta či SŽDC, tedy státní podnik. V takovém případě by Penta hrála roli iniciátora a veřejný sektor roli investora, což je zcela opačná situace než by se dalo očekávat. Na druhou stranu to vyvrací názory těch, podle kterých jsou velcí developeři bezohlední k veřejným zájmům a veřejným prostranstvím.
Samostatným odstavcem je navrhovaný hotel Hybernia, který je sice napojen na úroveň zastřešení, ale může naprosto bez problému fungovat i bez něj. Hotel je navržen jako atriový dům, uvnitř kterého je vytvořena veřejně přístupná piazzeta s aktivním parterem a dochází tu k dnes už běžnému jevu veřejného prostoru v soukromém vlastnictví.
Hodnocení architektury jednotlivých budov přenechám někomu jinému. Z urbanistického hlediska však kritiku Masaryčky nevnímám jako opodstatněnou. Projekt má možnost zacelit více než půl století starou jizvu v centru Prahy. Nadto ukazuje, že spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem může zplodit ambiciózní a hodnotné vize městského prostoru. Nyní záleží na tom, jak se tyto vize povede naplnit.

Bc. Leóna Petraníková, 01/2022, U6 2021 – Vztah mezi veřejným a soukromým

Budovy Zahy Hadid – spojujú alebo rozdeľujú ?
Kontroverzná, rozporuplná, no zároveň aktuálna téma vízie novej podoby brownfieldu Masarykovho nádraží sa blíži do finále. Odvážny výherný návrh ateliéru Zaha Hadid o jeden z najdôležitejších a najcennejších brownfieldov v centre Prahy, je zaručenou ukážkou “narušiteľa v meste“, prinášajúceho novotvary, ktoré majú tendenciu sa jasne odčleniť a ukázať Prahu budúcnosti.
Napriek faktu, že zvolené princípy v zahraničí fungujú celkom dobre a dokonca si našli svojich prívržencov, pre merítko a urbanistickú štruktúru Prahy môžu mať opačný efekt. Zvolený návrh, ukážkovo prezentovaný ako ďalší developerský masívny zásah do uličnej štruktúry centra mesta, snažiac sa ukázať ľudský rozmer, v podobe verejných parkov a pešej prepojenosti Hlavného nádraží, stanice Florenc a centra, je absolútne odtrhnutý od súčasnej reality. Napriek argumentom developerov, vidiaci isté nadsadenie do budúcna a šetrný prístup pri výstavbe, ako aj úsilie o naplnenie kritérií na certifikát LEED Platinum, ide skôr o hrubú skicu dotiahnutú do finálnej hmoty zabalenú pozlátkou udržateľnosti a mena architektky Zaha Hadid. Zjavný zámer vytvoriť novu dominantu mesta sa javí ako pekný lapač turistov, no je otázne, či sa na toto veľké gesto nemohla nájsť vhodnejšia lokalita?
Samotné funkčné využitie, jasne orientované na business a hotelierstvo, odzrkadľuje skutočný zámer zárobku pred originálnym riešením. Tak ako to býva v prípadoch komplexov s podobným využitím, prichádza problém s jeho celodenným využitím. Nakoľko sa jedná o masívny zásah v blízkosti centra, kde je objektov s podobným využitím nadmieru, sa musí dbať na citlivé začlenenie do existujúcej zástavby. No je pretvorenie ulice Na Florenc do podoby bulváru skutočne vhodné riešenie?
Odhliadnuc od nedodržaných uličných čiar, prekrytiu vlakových nástupíšť oddychovým parkom a vytváraním ťažko definovateľných verejných priestranstvám, je zarážajúca veľkosť jednotlivých blokov, ktoré arogantne ignorujú merítko stavajúcej štruktúry. Samotný dizajn fasády sa snaží zakamuflovať tieto prehrešky a odkazuje sa na historickú Zlatú Prahu, odprezentovanú na čelnej fasáde novovzniknutého objektu, čím jasne definuje svoju dôležitosť v kontexte mesta. No je tomu skutočne tak? Pokus o náznak veže, typickým znakom Prahy, odskočenou od pôvodného objektu Masarykova nádraží, je chlácholivým gestom presvedčiť verejnosť o citlivom prístupe, doplnením o terasy a strešnú zeleň.
Zvučný názov „Masaryčka spojuje“ je skutočne výstižný. Návrh, pre mesto kľúčového územia, ktorý má riešiť dôležité dopravné trasy, prestupné uzly a ich bezbariérovosť, vytvára ďalší z mnoha business centier. Je teda na mieste otázka, či je to to správne využitie pre centrum mesta ? A nakoľko v skutočnosti Masaryčka spojuje, alebo skôr rozdeľuje ?

Bc. Michal Stejskal, 01/2022, U6 2021 – Vztah mezi veřejným a soukromým

Hotel Hybernská jako rohový kámen urbanistického projektu
Hotel Hybernská si i přes své malé měřítko v novém urbanistickém projektu okolí Masarykova nádraží od Zaha Hadid drží důležité postavení. To tkví v návaznosti nároží Wilsonovy a Hybernské ulice na nově budovanou část nádraží a zastřešení v podobě střešního parku.
Propojení ulice a parku je řešeno pasáží vedenou z nároží přes hotel, která se v jeho středu otevírá do nezastřešeného prostoru situovanému uprostřed hotelu. Tento vnitřní dvůr s ambicí na propojení veřejného a soukromého prostoru se poté opět zužuje do druhé pasáže vedoucí do střešního parku. Na park hotel navazuje přibližně ve výšce svého třetího nadzemního podlaží. Převýšení je řešeno pozvolnou rampou. Toto řešení se zdá být elegantním, ale pokládá mnoho otázek od návaznosti na budovu hotelu, přes řešení výloh v rámci pasáže, bezbariérovost prostoru až po typ provozu. Tento velice výrazný prvek průchodu je také plně odkázán na vybudování nového střešního parku, bez něhož postrádá svého významu a působí pouze předimenzovaným dojmem.
Hotel Hybernská navržený Shindler Seko architekti si neklade ambici na dominantu oblasti, ale spíše na doplnění urbanistického celku, čehož se snaží docílit různým působením budovy na své okolí. Z nároží ulic nepůsobí hotel nijak výrazným dojmem a plně zapadá do kontextu okolních budov. Tohoto dojmu je docíleno ustupujícím podlažím, které je ještě více potlačeno výraznou římsou a tmavým zbarvením, což způsobuje že je budova vizuálně vnímaná jako menší. Ze západní strany je díky zúžení a neustupujícímu posledního podlaží hotel vnímám jako uliční dominanta, která na sebe tímto řešením a umístěním upoutává pozornost.
Ze směru nového střešního parku však hotel působí mohutným a monotónním dojmem, což se v rámci ostatních stran a možnosti reakce na rozmanité řešení střešního parku jeví jako promarněná příležitost. Tato skutečnost je více podivující z důvodu silného svázání návrhu hotelu s návrhem parku, na který kromě průchodu budova nijak nereaguje.

odkazy a zdroje

Přihlásit

Zapomenuté heslo?

Registrovat

Obnova hesla

Zadejte uživatelské jméno nebo e-mailovou adresu, e-mailem obdržíte odkaz pro vytvoření nového hesla.