Renovation

Proměny Lvího dvora

Renovation
Pražský hrad - Královská zahrada
Proměny Lvího dvora Proměny Lvího dvora Proměny Lvího dvora Proměny Lvího dvora Proměny Lvího dvora Proměny Lvího dvora Proměny Lvího dvora Proměny Lvího dvora Proměny Lvího dvora
architekt: Josef Pleskot a jeho spolupracovníci Vladimír Krajíc, Radek Lampa, Zdeněk Rudolf a Jana Vodičková-Kantorová
investor: Správa pražského hradu
celková rozloha (m²): 1 100
rok zahájení: 1994
rok ukončení / plán: 1995
součástí národní kulturní památky Pražský hrad

autorský popis projektu

zdroj: https://www.apatelier.cz/#rekonstrukce-lviho-dvora-na-prazskem-hrade

Autorský popis projektu textem není volně dostupný. Na webových stránkách AP atelieru jsou fotografie Lvího dvora po dokončení realizace projektu.

studentská recenze projektu

Lada Doubravová, 01/2024 U6 – Zárodky proměny Pražského hradu

Proměny Lvího dvora

Lví dvůr je součástí národní kulturní památky Pražský hrad. Dvoupodlažní objekt s ohradní zdí na nároží ulic Mariánské hradby a U Prašného mostu je tím prvním, co uvítá návštěvníky vstupující do hradu ze severu. V současnosti je využíván jako restaurace, Správa Pražského hradu jej pronajímá jednotlivým provozovatelům.

Renesanční kamennou budovu se severním vchodem a armovaným portálem v kamenné ohradní zdi realizoval v letech 1581–1583 architekt Ulrico Aostalli de Sala pro císaře Rudolfa II. Dům tehdy sloužil jako ubytování pro strážné a ošetřovatele tzv. menažerie, dobového ekvivalentu zoologické zahrady. Počátkem 18. století se stal součástí barokních Mariánských hradeb, přímo na něj navazovala severní vstupní brána hradu, zbořená před rokem 1811. Otevření hospody, je doloženo už koncem 18. století.

V 1. polovině 20. století nabyl severní vstup do Pražského hradu na významu vzhledem k urbanistickému rozvoji přilehlých čtvrtí a zavedení tramvajové dopravy podél Mariánských hradeb. Trend dále pokračoval vybudováním pražského metra se stanicí Hradčanská. V letech 1967–1972 proběhla razantní adaptace Lvího dvora na restauraci se zahrádkou. Období normalizace přístupnosti Hradu pro běžné návštěvníky nepřálo, ale to se mělo po pádu socialistického režimu v roce 1989 změnit.

V architektonické soutěži na novou podobu Lvího dvora zvítězil Josef Pleskot a jeho spolupracovníci Vladimír Krajíc, Radek Lampa, Zdeněk Rudolf a Jana Vodičková-Kantorová. V letech 1994–1995 proběhla velká rekonstrukce/přestavba Lvího dvora, při které byly rozšířeny prostory restaurace a kavárny a ke komerčnímu využití byly zpřístupněny i prostory v patře objektu. Stavební úprava citlivě vyčistila historickou budovu a zároveň ji doplnila o postmoderní vrstvu v podobě velkorysé, částečně zastřešené terasy, přístupné z patra hlavní budovy. Terasa návštěvníkům nabídla nový, unikátní výhled na katedrálu.

Nově upraven byl i vnitřní dvorek – atrium, s kamennou dlažbou a obkladem stěny části budovy pod terasou. Důležitou součást celkové kompozice tvořil vzrostlý strom, rostoucí z maličkého dvorečku v ose tohoto vedlejšího křídla domu. Dělil terasu zhruba v polovině na část pevně zastřešenou s prosklenými otevíratelnými stěnami a část čistě venkovní. Strom dotvářel siluetu domu a v parném létě poskytoval chlad a stín. Ani dvorek s restaurační zahrádkou nebyl vydlážděn celý, u zdi byl vtipně ponechán nepravidelný „záhon“ s menším černým bezem. A do ulice U Prašného mostu byl poblíž vstupu do domu vysazen strom nový. Ten za těch třicet let patřičně vyrostl. Ostatní stromy bohužel padly za oběť následnému rozšiřování komerčně využitelných prostor dvorku a terasy. Škoda v krátkodobém až střednědobém horizontu nenapravitelná.

Podoba, kterou Lvímu dvoru vtiskl tým Josefa Pleskota už neexistuje, je překryta následnými nepříliš promyšlenými úpravami. Je poučné porovnat dobovou dokumentaci po Pleskotově realizaci a současný stav. „Ďábel tkví v detailu“ a i relativně malé nevhodné zásahy mohou napáchat hodně škody.

Co stále existuje a stojí za pozornost, je projektová dokumentace s rolemi ručně kreslených výkresů na pauzáku. Mnoho krásných detailů. Také barevné skici včetně kreseb originálního zařízení místností a detailů nábytku. Z šuplíku v holešovickém ateliéru pana Pleskota na Vás dýchne nálada 90. let – esence čiré radosti ze svobody, ze života, z architektonické tvorby, z Pražského hradu. Pokud se rozhodneme do Lvího dvora v budoucnosti znovu zasáhnout, měli bychom se z Pleskotovy dokumentace poučit.

odkazy a zdroje

Přihlásit

Zapomenuté heslo?

Registrovat

Obnova hesla

Zadejte uživatelské jméno nebo e-mailovou adresu, e-mailem obdržíte odkaz pro vytvoření nového hesla.